Jiří a Táňa Krutina ze Šitboře: Co je vědomí - Fundamentální otázka sou-časnosti pro 21. století

Během svého života jsem se potkával s různými aspekty či dimenzemi lidské zkušenosti. Co mě ale nejvíce vzrušovalo byla otázka, proč to všechno vlastně? S vědeckým či filosofickým přístupem a postojem jsem přišel do styku, když jsem se jako dítě zabýval tím, jak vznikají věci, jak vznikl člověk, jak vznikl svět a vesmír. Moji rodiče mi kupovali knížky s názvy, “jak vznikl člověk”, “jak vznikl svět”, apod. Oficiální stanovisko vedlo kamsi do „minulosti” a pouze do jakési “neurčitosti” s údajným „velkým třeskem” jako prvotní příčinou. Mě samozřejmě “logicky” zajímalo, co bylo před tím tedy? A také kam to vše směřuje? To bylo nic a pak celý vesmír? Tak jsem se dostával „na hranici mezi vším a ničím” a živě si pamatuji, jak jsem si jako dítě snažil představit, jak vypadalo to „NIC” před tím, než je „VŠECHNO”. Nejvíce jsem se tomuto mému dumání věnoval, když jsem zůstal osamocen ve vaně při koupání, lehnul jsem si do teplé vody a dumal tuto otázku.

Běžné přírodovědné vzdělávání gymnaziální či na vysoké škole v oboru matematicko-fyzikálního inženýrství mě nijak zvláště intelektuálně neuspokojovalo a hlubší vědomí a pochopení světa kolem mě mi nepřinášelo, ale zase jsem na druhou stranu pochopil možnosti a omezení technologií spojených s aktuálním vědecko-informačním pohledem na svět. Doprovodné vlastní studium v dané době nového oboru psychologie, tzv. transpersonální psychologie a historie zejména 19. a 20. století mi sice přinášelo další neméně zajímavé otázky, ale ani tyto obory mi neposkytovali skutečné intelektuální naplnění a uspokojení. 

S filosofií jsem se setkal na gymnáziu, měl jsem rád německou filosofii Nietzscheho, Schopenhauera, která byla ovlivněna východními naukami. Později mě oslovil zejména životní příběh prvního českého filosofa Jeronýma Pražského a eseje Martina Heideggera o “konci filosofie”, “úkolu myšlení” a “otázce bytí”.

Ze spirituálních nauk východu i západu, které jsem desítky let studoval i praktikoval je jedinou tradiční duchovní či filosofickou školou, souznící s mou vlastní zkušeností a pochopením vědomí pouze tantrická nauka Anuttara Trika koncipovaná kašmírským tantrikem, filosofem a všestrannou osobytostí Abhinavaguptou (950 - 1020), jehož základní díla jsem i nově zkušenostně interpretoval poprvé v českém jazyce.

Až skrze vlastní zkoumání vědomí samého a současně svého těla - těla ale jako bezprostředně cítěného těla, jsem se dostal ke skutečnému poznání povahy lidské zkušenosti, vnímání, poznání podstaty těla, a tak i světa, historie lidstva, člověka i vesmíru jako takového, tedy k otázkám, kdo jsme, odkud jsme a kam jdeme, k otázkám co je prostor, čas, tělo, vědomí, já, druzí a lidský druh vědomí, apod.

Můj aktuálně žitý “světonázor” lze formulovat asi tak, že jedinou skutečností není objektivní vesmír v čase a prostoru, jak tvrdí oficiální vědecké stanovisko, ale vědomí samé a v něm spočívající nesčetné tvořivé kvalitativní potenciály, které se manifestují v nesčetných zkušenostních dimenzích, světech a tělech, kdy prostor a čas jsou vnitřní dimenze samotného vědomí a nikoliv vlastnosti objektivního vesmíru, který je pouhý mentální nedokazatelný koncept. Neexistuje žádná podoba bytí, která by nebyla součástí a unikátním vyjádřením univerzálního vědomí všeho co je a může být.

Materialistický objektivizující pohled na svět je zcela neudržitelný, a to včetně jakkoliv jemnohmotného objektivismu, který předpokládá, že svět kolem nás je tvořen hmotou, energií, informacemi či kvanty. Tento názor a všechny další teorie, ideologie a politiky z toho odvozované v posledních třech století jsou ve skutečnosti projevem metafyzické nevědomosti a omezeného způsobu ne-myšlení. Naopak lze přímo cítit a vnímat vše kolem i v nitru nás jako manifestaci jediného pole cítícího vědomí a jeho nesčetných potenciálních kvalit, vzorů a idejí manifestovaných v našem bezprostředním smyslovém vnímání všeho myšleného, cítěného, vnímaného, zakoušeného.

Mé první filosofické otázky, kterými jsem se zabýval jako koupající se dítě a celý můj následný život se svými mnoha dobrodružstvími, přinášející mi současně hluboká poznání mnoha dimenzí lidské zkušenosti nakonec přinesly postupně slyšené odpovídání (nikoliv konečné odpovědi) na tyto otázky v tom, co se svou ženou nazýváme a komunikujeme skrze slova Životní filosofie a praxe vědomí se svým ústředním zkušenostním konceptem a prvotním principem - PRINCIPEM VĚDOMÍ.