Ježíšova Modlitba: Vnitřní smysl aramejské verze Otčenáše

Modlitbu Páně neboli Otčenáš uvádějí Lukášovo a Matoušovo evangelium Nového zákona. Podle nich je jejím autorem sám mistr Ježíš, který jí dal svým učedníkům na jejich žádost, jak se správně modlit. Tato modlitba je co do pokrytí našich duchovních potřeb naprosto úplná, tedy obsahuje vše, o co bychom měli ve jménu Boha prosit. Současně modlitba není jenom slovy opakovaná formulka, ale má i svůj vnitřní význam, svůj vnitřní esoterický – řekněme meditační a kontemplativní význam, je otevřením se a odevzdáním se do Vůle Boží s vírou v její moc i v to, že jedině Ona sama ví, co je pro nás nejlepší a opravdu dobré. Modlitbou není zevní prosba k nějakému zevnímu, od nás oddělenému „bohu“, který je „někde na nebesích nad námi“, ale k našemu nejvnitřnějšímu božství, naší pravé podstatě, která je vždy přítomná, je zdrojem a podstatou všeho, co je, a ke které se obracíme pro veškerý náš duchovní prospěch. Ve skutečnosti neoslovujeme v modlitbě nic jiného než naše pravé Já, které je oním Kristem – světlem v nás, v našem nitru, ke kterému nás vedou všichni mistři včetně Ježíše.