Jiří Krutina: Bhagavan Nitjánanda, Nejvyšší skutečnost, vědomí srdce

Kniha zachycuje jediné existující výroky indického siddhy Nitjánandy (který opustil naší sféru 8. 8. 1961 a jehož jméno znamená v překladu „věčně trvající blaženost“), které vznikly při společných setkáních s jeho žáky. Promluvy byly zachyceny v letech 1920–27 a zkompilovány jeho studentkou Tulsi Ammou do souboru, který byl poprvé vydán jako Čidákáša Gíta (Zpěv prostoru vědomí).

Nitjánanda samozřejmě učí jako každý duchovní učitel zejména vyzařováním ticha svého bytí a sám hovořil jen zřídka. Soubor jeho výroků je tematicky rozdělen do 4 základních oblastí podle tématu: vědomí Já (átman), vyšší duchovní intelekt (buddhi), moc vědomí – síla zvuku ÓM (ómkara), meditační praxe (sádhana) –, s komentářem překladatele na základě vnitřního zasvěcení tímto siddhou.

Nitjánanda nebyl autorem žádného filozoficky precizního duchovního systému či nauky, ve svých výrocích používal pojmy z různých duchovních směrů, často nekonzistentním způsobem. Jeho výroky byly také vždy situační, sdělené v daném kontextu; přesto jeho pojetí nauky i praxe odpovídá nedvojné filozofii kašmírského šivaismu, ke kterému se hlásí všichni jeho žáci, kteří později sami působili jako učitelé.