Zoe Klusáková-Svobodová: O tom co bylo, životopis Svobodovy rodiny

Kniha vzpomínek Zoe Klusákové, dcery armádního generála Ludvíka Svobody, sedmého prezidenta Československé republiky, je velmi osobním návratem do doby první republiky, let druhé světové války, i do let poválečných. Autorka vzpomíná na své rodiče, bratra, a na celou řadu rodinných událostí. Její vyprávění ukazuje na příkladu osudu jedné rodiny, jak velké dějiny, které měnily běh života celé společnosti, zasahovaly do života rodin a jednotlivců, když nechtěly být jen nezúčastněnými pozorovateli dění a bezbrannými obětmi událostí.

Ústředními postavami autorčina vzpomínání jsou výrazné osobnosti otce a matky. K jejím vzpomínkám patří nejen šťastná léta dětství v rodině legionáře a důstojníka čs. armády meziválečné republiky, dramatická a pro rodinu tragická léta okupace a únik s matkou před zatčením gestapem v době, kdy otec již byl významnou osobností vojenského zahraničního odboje jako velitel čs. vojenské jednotky v SSSR, ale rovněž léta poválečná, která pro rodinu Svobodovu zdaleka nebyla klidnými a pohodovými. Na společenské proměny a události má autorka svůj názor, se kterým nemusí každý souhlasit, ale který vyplývá, jak poznamenává ve své publikaci, z jejich osobních zkušeností a poznání.

Kniha začíná seznámením jejích rodičů a odjezdem po svatbě do Užhorodu, kde se narodila spolu se svým bratrem. Zde žila rodina v těžších životních podmínkách než v Čechách. Zabývá se i soužitím několika národností pohromadě v této oblasti. Zná dobře problematiku volyňských Čechů a upozorňuje na jejich důležitou úlohu ve vývoji konce 2. světové války.

Válka celou rodinu rozdělila, otec Ludvík Svoboda odešel do zahraničí. Ona zůstala s matkou a bratrem v Kroměříži, kde pomáhali jiným rodinám a výsadkářům. Seznamuje čtenáře s činy statečných lidí za války, nejen těch, kteří ji a její matku několik let skrývali v ilegalitě. V této souvislosti se zmiňuje i o několika falešných zprávách o jejich úkrytech a těch, kteří jim „údajně“ pomáhali.

Dále popisuje roky studií a pracovní pobyty se svým manželem v zahraničí. Nevynechává ani ožehavé politické otázky a události jako je německá otázka, reparace, nebo rok 1968, jehož událostmi se zabývá detailně.

Svého otce líčí jako milující a moudrou hlavu rodiny, vojáka, který sloužil své vlasti a k příslušníkům svých bojových jednotek se choval jako k vlastním členům rodiny a vždy se s nimi účastnil bojů. Nepřestal pomáhat naší zemi ani v době, kdy byl z politiky diskriminován. Jako prezident republiky se stýkal nejen s představiteli tehdejšího východního bloku.